Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.
I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.
Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.
V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.
Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.
Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.